„Zbyňo, vyjeď až do posledního patra a pak ještě po schodech na terasu“, řekl mi do telefonu Pavel Henik , když jsem stál před domovních vchodem a nevěděl kudy kam. V posledním patře jsem vyšel z výtahu, vyběhl pár schodů, otevřel dveře a v rohu velké střešní terasy jsem uviděl skupinu veselých a pěkně upovídaných „povídkářů“. V horkém letním podvečeru si totiž četli příběhy, které sami napsali. Atmosféra byla víc než skvělá a celé mě to hodně bavilo. Točit i stříhat toto video byla pro mě radost, Pavle, Díky za příležitost! Jo, a jestli ti „povídkáři“ neumřeli, tak si tam povídají příběhy dodnes 🙂